Vývojová psychologie

1. 1. 2026 David. Erikson. Pavel Říčan: Dětská klinická psychologie.

Cesta životem.

Každé stádium představuje určitý konflikt, který jedinec musí vyřešit a překonat pro zdravý vývoj. Úspěšné zvládnutí vede k osvojení specifické cnosti (např. naděje, síla, láska, moudrost). Jde o celoživotní vývoj, ovlivnění interakcí s okolím a řešením psychosociálních výzev.

Říčan: Dítě je ústa. Tělo se učí bezpečí dřív než mysl. Potřeba dotyku, přítomnosti. Žalm 131: Chovám se tiše jako odstavené dítě u své matky. Hormon oxytocin, bez něj . Říčán: Kojení. Orální fáze, dítě je ústa. Stabilní rituály, nenechat se převálcovat. Každý večer si zazpíváme, každý večer si pomodlíme. Dítě dříve rozumí, než mluví. Záleží na intonaci.

Říčan: Na vlastních nohách. Rozvíjení autonomie, postaví se na nohy. Jestli můžu jednat sám. Když je mu vnucováno, že selhává, tak pociťuje stud. Důležitá je hra: „Já sám“. „Já to udělám“. Přelévání vody. Oblékání panenek. Stavění a bourání. Házení věcí na zem. Schovávání věcí. Hra na kontrolu a hranice. Běhá, skáče, prasí s jídlem. Hra na utíkání: můžu se vzdálit a být v bezpečí? Každým metrem je samostatnější. Daniela citovala: Nepokoušejte své děti k hněvu. David uprostřed Orlických hor skočil do strouhy. Děti to milujou. Pokud nemají dementního otce. Říčan: Chudák dítě, které má příliš sofistikové hračky. Jde o možnost si rozvíjet fantazii. Období prvního „Ne“. JAK: Začínají se při některých hned v druhém a třetím létě vášničky zjevovati, které vyplývati nejlépe. Nutné jest vyplývati je.“ Říčan: Kořeny k růstu osobnosti, zárodek individuality. Je můj vztah bezpečný při konfliktu? Jak jsou pevné hranice? Co se stane, když to udělám znovu. Davidovy rady: Dávat dětem malé volby, nechat je rozhodovat. Tuhle nebo tuhle košili. (Ale ne třeba chceš jít do besídky.) Podporovat úsilí, ne výsledek: Je dobré, že jsi to zkusil. Dávat hranice, které jsme schopni vyžadovat, dítě se pak cítí bezpečně. Respektovat frustrace a emoce, nesmí to být agresivní vůči sourozencům. Duchovní rozměr: dítě není schopné myslet abstraktně. Biblické příběhy. Dítě myslí v příbězích. Hračky. Ilustrace. Příběhy. Nejvíce vychováváme, když nevychováváme: Tak jak se chováme k Bohu, tak se budou chovat k sobě. Důležitý stabilní rytmus. Bezpečí, jistota. „Dítě se musí rozhodnout pro víru samo“ – ano, ale mnohem později.

Iniciativa vs. vina. Říčan: Kouzelný svět předškoláka. Mohu něco začít? Mohu něco dokázat? Pozitivní výsledek: odvaha. Selhání: pocit viny. Hra na „jako“. Hrají si na doktory, policisty, někdy i na kazatele. Děti i vysluhovaly večeři Páně. Hledání rolí. A proč? Hra na trpělivost. Testování trpělivosti. Odpovídat. Formování svědomí. Skutečnost mezi realitou a hrou je měkká. Věří své imaginaci. „Vidím, že by sis to takhle přál. A jak to bylo skutečně.“ Nejedná se o lhaní. Kognitivní egocentrismus. V tomto věku je to normální. V 15 nebo 60 letech už je to problém. Slunce nesvítí, protože já zlobím. Auto nechce nastartovat, protože je unavené. Řeka v noci neteče, protože já spím. Otázky na smrt. Známka zdravého vývoje. Obavy o rodiče, hra na smrt. Základy morálního cítění. Svědomí je silně ovlivněno tím, co dělají rodiče. Když tatínek krade, tak je v pořádku krást. Správně je to, za co jsem přijat. Dítě něco rozbije: nepřijetí – jak jsi to mohl udělat?! To vede ke studu a úzkosti. Přijetí – stane se to, pojď to uklidit. Role příběhu. Příběhy dosud živé. Malovat, skladovat. Nesmí to být na úkor druhých dětí. Oidipův komplex: Když jsem objal Danielu, tak docházelo k pěstním útokům. Blbý je, že jsou tak vysoké, že to zrovna dosáhli na genitálie. Povzbuzuj inciativu. Malovat. Jezdit. První období, kdy byste ho nechat řídit. Pracovat s otázkami proč. Po konfliktu fyzický kontakt, pojemnovat emoci, obejmout. Duchovní rozměr: ilustrované knížky, komixová bible. Flanelograf: 55 let si David pamatuje, hit jako dnešní iPhone 17. Dramatizace. Dítě vnímá dobré a špatné činy: Ptát se, jeslti ví, že udělal špatně. To, že tě to trápí, je boží způsob. Učit krátké modlitby: Děkuju ti Bože, že svítí sluníčko, že jsem ti mohl pomoct.

Říčan: střízlivý realista. Snaživost vs. pocit méněcennosti. Svět výkonu, svět pravidel, svět srovnávání. Těžko se vede dětem, které v tom neobstojí: jsou malí, ne tak výkonní. Primárním měřítkem již není rodina, ale škola, vrstevníci, učitelé. Má smysl se snažit? Nebo je lepší raději nic nezkoušet? David: šikana, patřil mezi horší žáky, vysvědčení vždy veřejně, celý život si to v sobě nese. Už nikdy nemá pocit, že je něco dost dobrý. Žije v tom, že to nemá cenu. Že prostě vždycky tu trojku dostane. Snažil jsem se to dohánět sportem: když je člověk blbej, tak může bejt aspoň silnej. Ale to nefungovalo. Abych obstál. Zde je vina, pokud jsem nesplnil očekávání nebo pravidla. Smysl pro spravedlnost a férovost. Svědomí se internalizuje, není to jen vnější, ale i vnitřní. Vím, že dělám něco špatně, i když mě nikdo nevidí. Dítě se začíná hodnotit samo. Varovné signály: stejně to neumím, přehnaný důraz na vlastní chyby, nedostatečné sebevědomí. Nutné oceňovat úsilí, nejen výsledek. Oddělovat výkon od identity: jseš pořád náš kluk, i když ten výkon nenaplníš. Učit opravě, ne hanbě. Velkou roli hraje kolektiv: velká výhoda Savana. Je důležité, jaké má kamarády (i když budou skutečná přátelství vznikat až později), jaké má vzory (učitele). Je škoda, že kroužky mají někdy prioritu nad Savanou. Instituce nemůže převzít duchovní výchovu, ta se odehrává doma. Ale je to také důležité. Když se tohle období nepodaří, tak si dítě nese, že nemá hodnotu. Vítězství bez poražených – ocenit i úsilí. Na učňáku byli lidé nesebevědomí a spokojení, ve vysokoškolském prostředí hodně problémů se sebevědomím. To jak přijímá člověk sám sebe, je důležité a bude na tom záležet spokojenost. Vždycky bude někdo chytřejší, lepší, rychlejší. Rodiče Davida netrestali za známky, ale za to, že o nich lhal.

Identita vs. zmatení rolí. Říčan: Na vrcholu mládí, adolescence, na vrcholu krásy. Hledání já. David: na zabití. Je to otázka: Kdo jsme? Ježíš na začátku i na konci svého působení dává otázka na identitu. Na poušti i na kříži: Jestli jsi, tak udělej. Jestli jsi Syn Boží, tak sestup z kříže. Očekávání přátel. Očekávání společnosti. Mozek je v přestavbě, emoce jsou velmi aktivní, limbický systém. Prefrontální kortex dozrává, emoce předbíhá racio. Silné impulzy, slabší brzdy, vyšší risk. Mladí lidé se nechají snadno nadchnout. Snadno se nadchnou pro ideály. Utrpení mladého Wertera: mladí páchali sebevraždu. Riskem se odděluje od dětství, dokazuje si dospělost, vytváří identitu. Přijetí skupinou to zesiluje. Sebeuvědomění podle toho, jak mě vnímají druzí. Neudělal by to, kdyby to neudělala parta. Rebel. Pankáč. Věřící. Mění a zkouší role. Experimentuje. Ve vztazích. Předčasné zkušenosti. Experimentuje s hodnotami (ateista, budhista, křesťan). Experimentuje s životním stylem (barvy vlasů, piercing). Vysoké emoce. A rodiče na to nastartují, ale to emoce ještě zvýší. Ale adolescent je křehký, pak to nevydrží. Úzkostná generace. Je citlivý na hodnocení vrstevníků. Cyberšikana. Hodnocení, jak vypadá jedinec na TikToku a Instagramu. Role idolu a role vzoru. Zápasník, zpěvák, modelky. Jsi tlustá -> citlivá na hodnocení, přestane jíst. Holky jsou vydíratelný: všichni mají kluka, já ještě ne. Kluk: chceš mít vztah, musíš mít sex. Chceš nebo ne? Adam měl problémy se šikanou. David si počkal na toho kápa třídy. Už se pak neodvážili ho šikanovat, ale v rámci třídy měl špatnou pozici. Domluvili přestup na jinou školu. Psycholožka přišla a říkala, že se děti mají otužovat a že se tam musí vrátit. Na poslední rok si vůbec nic nepamatuje, mozek to vytěsnil. Robinson alternativní kolektiv. Úplně poprvé se na Robinsonu se zhroutil, protože byl slabý. Dynamiku alternativní skupiny určuje vedoucí. Oči v sloup: hledá mozek. Nenechat se vytočit kritikou na autority, patří to tomu. Starý pán postupně dostával rozum. Velká citlivost na odměny. Rozvoj abstraktního myšlení: krize víry. Do té doby věřím, protože mi to říkali. Nyní přirozeně: Co když Bůh není. Není to duchovní vzpoura, je to zdravé. Dítě to potřebuje. Přerod od myšlení závislého na autoritách k abstraktního myšlení. Nereagovat: cítím ducha vzpoury. Ale reagovat: to je dobrá otázka. Křest kvůli vzkříšení broučka. Hudba, rituály. Pocit viny, odpuštění. Náchylnost k manipulacím. Nechat věcí dozrát. Nesnaž se podávat odpovědi, ale ptej se a vyzývej k přemýšlení. Buduj vztah důvěry. Umožňuj komunitu. Podporujte je. Buďte trpěliví a flexibilní. Nebojte se nastavovat hranice a děti konfrontovat. Mluvte s nimi. Neočekávejte lineární vývoj, je to nahoru dolů. Vztah k sociálním médiím. Naslouchej bez okamžitého hodnocení či opravy, to nechat na později.